Vdala se za Usira a stala se matkou Hora.

Tato bohyně byla nejvíce uctívanou bohyní starých Egypťanů, což nám dokazují také nejčetnější spisy a hieroglyfické texty k ní se vztahující. Její kult se od svých prvních až po poslední doklady udržel nejspíše přes 4 a půl tisíciletí. Tato bohyně se také těšila úctě u největšího počtu národů starověku.

Její oblíbenost byla nejspíše způsobena tím, že tato bohyně byla obdarována nejkladnějšími rysy a vlastnostmi ženy: manželská láska a věrnost až za hrob, ušlechtilost a krása, mateřská péče a starostlivost o dítě. Byla také obdařena kouzelnou mocí ke konání dobra a spravedlnosti.

Zmínky o Eset nacházíme z takových informativních pramenů jako jsou Texty pyramid ze Staré říše, Texty rakví ze Střední říše a Kniha Mrtvých z Nové říše, z četných nápisů a dalších literárních památek. Eset bývá zobrazována se sistrem (řehtačkou), na hlavě má rohy bohyně Hathor a sluneční kotouč boha Rea (takto byla vyobrazena v chrámu Setiho I.). Hieroglyfický znak jejího jména vystihuje trůn. Na sarkofázích mívá široká křídla, roztažená v ochranném gestu, v rukou drží „znak života“ nebo amulet zvaný „Esetin uzel“.

Usire a Eset byli bohové, král a královna všech lidských bytostí. Usirův bratr Sutech, bůh pouště, si uvědomil že nikdy nebude mít takovou moc jako Eset a Usire. Naplánoval konec jejich vlády. Zavraždil Usirea, rozřezal jeho tělo na čtrnáct dílů a pustil je po řece Nilu. Poté se Eset vydala po řece, shromáždila Usirisovo tělo kus po kuse a sestavila je, aby ho pohřbila. Usire se poté odebral do podsvětí, kde se stal vládcem nad zemřelými a každý rok, v čas výročí jeho vraždy, jej Eset oplakávala. Její slzy naplnily řeku Nil a řeka se vylila z břehů.