Posvátná zvířata

Posvátná zvířata ve starém Egyptě.

Ve starém Egyptě bylo mnoho zvířat posvátných a jejimi postavami se také znázorňovala některá božstva. Chtěla bych vám přibížit alespoň něktaré z nich.

Snad ze všech zvířet byl nejuctívanější býk. Byl uctíván pod různými jmény, nejznámější je býk Apis, původní jméno bylo Hapi, kterého chovali v chrámu Ptaha v Memphisu. Kult boha byl snad nejhonosnější ze všech kultů. Připisovalo se mu ztělesnění síly, moci a plodnosti. Také faraonové měli dost časti ve svých korunních titulech jeho symboly, byli nazýváni Mocným býkem. V řeči Egypťanů, přenosně, znamenalo slovo býk velitel, vládce nebo také: ten který poroučí. Pokud posvátný býk Apis zemřel, byl mumifikován, jako třeba faraon, byl pohřben s pohřebními dary v podzemí chrámu Ptaha v Serapiu v Sakkaře. Pokud nezemřel přirozenou smrtí, byl jeho věk ohraničen na 25 let, poté byl posvátný býk utopen v řece Nilu. Po jeho smrti se hledal nový býk, ten musel mít určitá znamení, aby se mohl stát posvátným býkem. Mimo toho, že musel být celý černý, musel mít na čele bílý trojúhelník a na pravé straně bílý flek v podobě měsíčního srpku. Jeho majitel byl poté taky uctíván a dostal bohatou odměnu a nebo také hodnosti na faraonském dvoře.

Had bylo další posvátné zvíře starých Egypťanů. Byl pro ně symbolem zdraví a života. V legendách hrál had významnou úlohu. Lidé měli z hadího uštknutí strach, obdivovali jeho mrštnost, měli odpor k slizkému tělu, udivovalo je, že se dokáže svléknou ze své vlastní kůže. Tím také vznikl podle všeho kult omlazování. Jenom strach před hadem je přiměl k tomu, aby se mu klaněli a uctívali ho. Když jim had hrozil uštknutím, zaříkávali ho a nosili amulety, které je měli před hady chránit. Jistě že rozlišovali již tehdy hady jedovaté a neškodné. Jediným hadem, kterého opravdu velmi uctívali byla kobra. Kobra byla také na královských čelenkách, ureaus, věřilo se, že chrání faraona před zlými mocnostmi. A Údolí králů také chránila kobra, která prý žila vysoko v horách, které se nad údolím vypínají. Byla na vyobrazení v královských hrobkách a její vztyčená hlava chránila místa posledního odpočinku. Kobra byla ztělesněním bohyně Vedžo, byla symbolem královské a božské moci. Byla také ochrannou bohyní Dolního Egypta a v Horním Egyptě byla pod jménem Vedžo přiřazena k ochranné bohyni Nechteb. Ta byla znázorňována jako supice.

Hroch byl také uctívaný jako bůh. Ale nedosáhl takového věhlasu jako třeba Apis. Hrošice byla nižší bohyně, té připisovali ochranné funkce. Podle Knihy mrtvých  byla Paní kouzelných ochranných sil a měla poskytovat pomoc lidem v nejrůznějších situacích. Obzvlášť ji uctívali jako ochrannou bohyni při porodu a výchově dětí. Věřili také, že pomáhá zemřelým k znovuzrození.

Bohyni Bestet znázorňovala kočka. Byla posvátným zvířetem boha Slunce a i jiných božstev. Původně byla bohyně Bastet uctívaná v podobě lvice, později dostala podobu kočky. Podle legendy pomáhala v boji na Reově straně, také mu měla pomáhat při boji proti nebeskému hadu Apopovi. Ten ohrožoval jeho loď při plavbě po obloze. Mívala titul Paní nebes.

Kráva byla ztělesnění bohyně Hathor, která byla uctívaná po celém Egyptě. Hlavní její kult byl v Dendeře, ale třeba i malý chrám v Abu Simbel je jí zasvěcen. Hathor byla bohyně hudby, tance, lásky a také i alkoholu. Královny Egypta byly znázorňovány velmi často jako bohyně Hathor, s kravskými rohy, mezi kterými byl sluneční kotouč. Jinak byl krávy také chovány v chrámu boha Ptaha v Memphisu. Tyto krávy tvořily harém pro posvátného býka Apise. I tyto krávy měly svoje zvláštní pohřebiště poblíž Serapia u Sakkary.

Ztělesnění boha Sobeka byl krokodýl. Byl uctíván jako posvátné zvíře a byl jedním z nejnebezpečnějších zvířat a také nejobávanějších, která v Egyptě žila. O kultu Sobeka, což znamená prostě jenom krokodýl, se zachovalo mnoho vyobrazení a také písemných památek. Byly objeveny zbytky starých chrámů, kde byli krokodýlové chovány v bazénech jako posvátná zvířata, byly nalezeny také mumie těchto zvířat. Jednu z nich můžete vidět v dvojitém chrámu v Kom Ombo. Chrám je zasvěcen bohu Horusovi a Sobkovi. Krokodýl je také znázorněn na několika místech na sloupech jako bůh Sobek, člověk s krokodýlí hlavou.

Skarabeus byl uctíván jako božstvo, byl bůh Slunce. Egyptsky se jmenoval Cheprer, jeho sošky měly hlavně kultovní a magické účely. Jinak skarabeus byl ukládán na místo srdce zemřelého, na jeho spodní straně byl vyryt citát z Knihy mrtvých. Skarabeus měl sloužit zemřelému při posledním soudu, aby jeho srdce nebylo na vahách spravedlnosti lehčí, než pero bohyně Maat. Další skarabey měly funkci amuletů, mívali i lidskou, žabí, hadí a nebo i jnou hlavu. Takové dnes můžete koupit kdekoliv v Egyptě, jsou a bývaly podálně provrtané, nosily se na niti kolem krku. Byli také pečetní skarabey. Takový skarabeus se zasazoval do prstenu a dal se otočit kolem osy, na spodní straně bývalo jméno a nebo různé nápisy. Našly se také skarabey, které měly na spodní straně vyrytá poselství, blahopřejné texty, také pamětní texty a byli také zpravodajské skarabey. Nejcennější pro archeology jsou právě ty pamětní a zpravodajské skarebey. Tím se archeologová dozvěděli třeba o uzavření sňatku, nebo o výsledku lovu faraona a podobné. Skarabey byly zhotovovány ve větším množství se stejným textem, které byli potom rozdávány a nebo posílány do chrámů, nebo i do sousedních zemí jako poselství. Největší zobrazení skarabea je u Posvátného jezera v chrámovém komplexu v Karnaku. Socha přesahuje mnohotisíckrát velikost normálního skarabea a nechal ji postavit Amenhotep III. Skarebey byly vyřezávány z alabastru, z jaspisu a ametystu, také ze steatitu.

Posvátným byl také sokol. Jím byl znázorňován bůh Horus. Sokol létal nejrychleji a nejvýš, vynikal silou a obratností, dovedl vždy zvítězit v útoku a zmocnit se vyhlédnuté kořisti, toto vše byly vlastnosti božské. Sokolem v hnízdě býval označován následník faraona a i někteří faraonové měli sokola ve svém korunovačním jméně.

Šakal byl také posvátným zvířetem, podobou šakala byl znázorňován bůh Anubis. Anubis v podobě šakala provázel zemřelého na onen svět, také chránil thébské, vesetské, královské pohřebiště v Údolí králů. Pečeť Mrtvého města měla šakala s devíti spoutanými zajatci. Touto pečení pečetily kněží uzavřený královský hrob.

Nakonec jsem si nechala Velkou Požíračku, Amemait. Byla znázorňována jako nestvůra se lvím nebo hroším tělem s hlavou krokodýla. Tato bohyně se zúčastňovala obředu vážení srdce zemřelého při posledním soudu před bohem Usirem. Pokud bylo srdce zemřelého shledáno lehkým, lehčím než pravda, tak zemřelý nemohl vstoupit do podzemní říše, Amemait mu srdce sežrala. Její vyobrazení se najdou v každé hrobce, ve všech ilustrovaných Knihách mrtvých. Jenže, tato nestvůra nebyla skutečné zvíře.